Možná už jste slyšeli o projektu Amnesty International #Neboj se taky mluvit, který je zaměřený na příběhy lidí z LGBT+ komunity.
Zástupci komunity zde hovoří o svých zážitcích, které je vhledem k jejich sexualitě nebo genderové identitě nejvíce ovlivnily. vyskytují se tam příběhy coming outů, trápení se stereotypy, rodičovství, sexuální zneužívání, HIV, polyamorii i asexualitě.
Mě samozřejmě velmi zaujal příběh Jana Š., který mluví o úskalích vpasovat se do stereotypní představy o heterosexuálních mužích.
Zástupci komunity zde hovoří o svých zážitcích, které je vhledem k jejich sexualitě nebo genderové identitě nejvíce ovlivnily. vyskytují se tam příběhy coming outů, trápení se stereotypy, rodičovství, sexuální zneužívání, HIV, polyamorii i asexualitě.
Mě samozřejmě velmi zaujal příběh Jana Š., který mluví o úskalích vpasovat se do stereotypní představy o heterosexuálních mužích.
Jan Š. (27, Praha) - Básník, překladatel, aktivista, křesťan, mluví o svobodě být sám sebou ve světě, který v tom člověku často brání. Vzpomíná, jak byl v dospívání především vrstevníky vtěsnáván do stereotypní role muže, která mu nikdy úplně neseděla. Mimo jiné k ní patří i homofobie. Překonáním homofobie, kterou v sobě často máme hlouběji, než si myslíme, se tak nejen LGBT+ lidé, ale i lidé hetero, mohou dostat ke svobodě a vztahům s druhými lidmi bez zátěže předsudků a strachu. - zkopírováno ze stránky http://amnesty.cz/nebojsetakymluvit
Toto sice úplně asi není podobný případ jak jsem já, ale má k tomu docela blízko a já jsem byla nesmírně ráda, když jsem si tento příběh vyslechla. Doufejme, že časem se zviditelní víc takových příběhů, které nespadají do žádné ze stávajících škatulek homo, hetero, bi nebo transsexuál, a že lidé jako jsem já se jednou najdou (nejen sami sebe ale i jeden druhého, třetí, čtvrtého...) a nebudou žít v takové frustrující samotě, jakou cítím já.
Moc bych si to přála. Moc bych si přála, abych na to všechno nebyla sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat