čtvrtek 8. prosince 2016

Jednorožci a Amalthea

Možná si říkáte, proč mám tady na boku ten obrázek jednorožce.
A možná jste ani nepřemýšleli o tom, proč tu používám přezdívku Amalthea.
Tyhle dvě věci mají souvislost, jak asi někteří vědí.

Ten obrázek tady na boku pochází z kresleného filmu Poslední jednorožec, jehož scénář a knižní předlohu má na svědomí P. S. Beagle. Pochází z roku 1982, ale u nás v Česku měl premiéru na začátku 90. let a byl prý hodně oblíbený. Ale já o tom nic nevím, protože v té době jsem fakt nic takového nevnímala, poněvadž jsem byla hodně malá.

No, v té porevoluční době, kdy k nám zčistajasna přišly vymoženosti západní civilizace a internety ještě nebyly (teda určitě byly, ale u nás ne), měly velkej boom videopůjčovny.
Rodiče často půjčovali filmy i pro mě - v televizi toho moc pro děti nebylo a taková zahraniční kreslená pohádka bylo něco jako zjevení.
Mezi těmi filmy byl i Poslední jednorožec.
Jak mi ho jednou půjčili, tak mi ho chudáci museli půjčovat pořád. Až ho konečně jednou dávali na Nově, tak mi ho natočili. No a ta příšerně nahraná kazeta jela u nás doma taky pořád. Chudáci rodiče ji znali nazpaměť. A já asi taky, už si to nepamatuju.

Tak teď byste asi chtěli vědět, o čem že to je. Je to prostě o jednorožci, kterej si jednoho dne uvědomí, že je poslední na světě. Že už dlouho nikoho, jako je on sám, neviděl a začne mu to dělat starosti. Najednou k němu přiletí motýl a poví mu, že je viděl, že jeden zlej král je drží někde pod zámkem, kde je střeží nějaké monstrum. Tak se je vydá hledat. Na cestě se k němu přidá hodně špatnej kouzelník a jedna paní od loupežníků. Při cestě na hrad toho zlého krále je ale přepadne jakási stvůra - Rudý býk, který, jakmile zmerčí jednorožce, po něm okamžitě jde a chce ho dostat a zavřít pod zámek (nebo kam vlastně) jako ostatní jednorožce.
Jednorožcův průvodce kouzelník pak v zoufalé snaze nějak jednorožci pomoci jej promění v lidskou dívku. Rudý býk, který asi moc inteligence nepobral, ji nechá být a jde pryč, protože šel po jednorožci, ne po nějaké holce. Pokračují ke králi, teď už jako tři osoby, protože kouzelník neví, jak jednorožce proměnit zpátky. Jednorožec tedy předstoupí před toho zlého krále jako dívka, nepoznaný. No o zbytek už by byl spoiler, pokud vás to doteď nezaujalo, tak se na ten film ani nekoukejte.

Ten film je strašně přemoudřelej, plný dvojsmyslů a asi i nesmyslů, který si člověk může interpretovat, jak chce. Podezřívám autora, že kolikrát ani on sám nevěděl, co tím myslí, ale prostě jen něco napsal, protože to pěkně znělo a on viděl, že to může mít různá vysvětlení.
Každopádně se to tváří jako velká inťárna, skoro jako kdyby to ani nebylo pro děti. A je tam i spousta scén, který jsou strašidelný a nejsou zrovna pro děti. Je to prostě creepy pohádka.
Moji rodiče občas měli starosti, jestli všem těm moudrům náhodou opravdu nerozumím a nebudu nějaká echt chytrá. Časem se prokázalo, že zřejmě ne.


Ale nepíšu vám to tu proto, že bych vám tu chtěla recenzovat film. Jen jsem chtěla říct, že tenhle film má pro mě hodně zvláštní význam. Čuměla jsem na něj jako díte pořád dokola a vůbec nevím proč. Ale prý se to s tímhle filmem stalo vícero lidem (i když žádný neznám osobně). Pamatuju si akorát, že kromě toho, že jsem byla úplně hotová z toho krásně nakreslenýho jednorožce, tak jsem z toho filmu měla úplně... depresi. Jo, jako malý děcko, asi pětiletý. Ale pořád jsem se na to musela dívat, i když jsem skoro pokaždý brečela. Byla jsem trochu divný dítě, protože jsem se hodně kontrolovala a přemáhala jsem se, abych se nerozbrečela a aby to nikdo neviděl, protože jsem se za to styděla.

A když pak asi o 10-12 let později (to mi bylo asi 17) tenhle film vyšel trafikách na DVD, tak jsem si ho hned koupila a tehdy jsem o tom napsala hluboce intelektuální článek. Přitom jsem o tom věděla úplný kulový. To bylo před 9 lety. Ty jo.
No, prostě ten film mi utkvěl v paměti dodnes.
A hlavně ten soundtrack, zpívanej.

A zvlášť jedna písnička z toho filmu, která mě dostávala úplně šíleně, byla balada, kterou zpívala ta dívka, proměněný jednorožec.
Když jednorožec se svými společníky došel na práh králova hradu, kde pak výprava nějaký čas zůstala (aby zjistila, kde jsou ostatní jednorožci), měl podobu dívky. Neměl žádné jméno, tak ho představili jako Lady Amaltheu, což bylo nějaké jméno, co si kouzelník narychlo vymyslel.

Jak čas ubíhá, nic se neděje, věci stagnují, pořád ostatní jednorožce potají nevypátrali. Jednorožec v podobě dívky má splíny, chodí jako tělo bez duše. Zažívá hrozné stavy, cítí se v lidském smrtelném těle jako ve vězení, nesvobodně, stísněně. A začíná zapomínat, kdo vlastně předtím byl a co šel na králův hrad hledat.

A Lady Amalthea, tedy jednorožec, tam v jedné ze svých depresích zpívá již zmíněnou písničku.
Zpívá se v ní

Tam
Tam ve vzpomínkách
tam kde vítr vál
srdce mám
V hloubi lesů ztracené
a dny jdou dál
A teď když jsem ženou
Všechno je tak zlé


Tam
Tam ve vzpomínkách
hledám bílý stín
smiř se s tím
radí srdce bláhové
a dny jdou dál
A teď, když jsem ženou
jenom trýzeň znám
jenom trýzeň znám
Jenom trýzeň znám


Tady si to můžete i poslechnout (btw, výjimečně je česká verze lepší než originál).




Asi nemá smysl něco dodávat, ne?

Žádné komentáře:

Okomentovat